Josué soud - Czech readers (České čtenáře)

11.listopadu 2007 vešel do stanice metra Legazpi v Madridu dav extrémně levicových aktivisů. Byli tam, stejně jako další podobní aktivisté v Madridu, s jediným úmyslem – napadnout každého, koho by považovali za “španělského patriota”, jelikož ve stejnou dobu a nedaleko od místa se konalo shromáždění organizované nacionalistickou Španělskou stranou. Toto shromáždění bylo legální a povolené místními úřady. Levicoví aktivisté chtěli shromáždění narušit a útočit na tolik lidí, kolik by se přihodilo. To byl jejich jediný účel.
V tu chvíli přijel do stanice metra vlak, v němž byl Josué Estebanez. Člověk, jehož vzhled mohl okamžitě sloužit pro provokaci z řad levicových extremistů, kteří mezitím zaplnili celou stanici. Josué měl na sobě mikinu značky „three stroke”, která je mezi nacionalisty ve Španělsku velmi rozšířená a sportovní kalhoty se španělskou trikolórou – to byl jeho v tu chvíli jeho přestupek. Josué spatřil z okna vagónu velkou skupinu antifašistů a okamžitě rozpoznal nebezpečí, ve kterém se ocitl. Zatímco on byl uvnitř vagónu sám, na stanici bylo kolem 50 agresivních výtržníků hledajících svoji oběť. Rozhodl se bránit svůj život a své zdraví – připravil si nůž na svoji obranu a čekal na zastavení metra. Tento akt - připravení si nože předem a údajné chladnokrevné vyčkávání – je médii a levičáky označován jako důkaz spáchané vraždy. Stejně Josuému přitížil údajný fakt, že mohl vagón kdykoliv opustit místo toho, aby čekal na konflikt. Popřípadně, že mohl utéct. Proč by však člověk, který se ničeho nedopustil, měl utíkat? Všichni mohou navíc na videu vidět, kolik dalších „aktivistů” čekalo venku.

Když se vagón začal zaplňovat mladými agresivními antifašisty, okamžitě si všimli Josuého a seskupovali se kolem něj, čekající na někoho, kdo by konflikt začal. Na videu z průmyslové kamery, která se rozšířila v médiích, můžete na čase 00.39 vidět jednoho levičáka, jak si nasazuje boxer, další se na Josuého jen pochechtávají. Z videa lze také usoudit, že Josué se chystal metro opustit, ale možná viděl, že situace by byla stejná. Ona situace, která eskalovala, když dovnitř vstoupil Carlos Javier Palomino a okamžitě strčil do Josuého s poukazem na jeho oblečení.
Všichni racionálně uvažující lidé ví, co se bude v takové situaci dít dále. Víme, že Carlos by nezačal s Josuém probírat témata jako ctnosti mezinárodního socialismu nebo znárodňování bank. Ne. My víme, že dalším krokem po obyčejném šťouchnutí je rána pěstí nebo boxerem, kopance do žeber, když člověk leží na zemi a nebo dokonce rána nožem. A Josué nechtěl skončit v nemocnici v kómatu. Josué nechtěl být další obětí levicové lůzy, jako jí byl Eduardo Garcia Gelber, kterého levičáci zabili před několika lety v Barceloně za podobných okolností. Ne, Josué se rozhodl bránit svůj život! Bodl Carlose nožem a posléze se bránil útokům dalších antifašistů. Za tento krok si vysloužil obvinění z vraždy a z Carlose se stal „nevinný mučedník zabitý zlým neonacistou”! Dále si Josué vysloužil obvinění z pokusu o vraždu, když později nožem bodl dalšího útočníka, který na Josuého skočil zezadu. V celém obvinění nebylo absolutně bráno v potaz, jaké nátury byli oni lidé, kteří se do konfliktu s Josuém dostali. Nebyla absolutně brána v potaz jejich kriminální minulost, kde Carlos Javier Palomino byl radikálním levicovým chuligánem a velmi známou firmou při vyvolávání pouličních bitek a propagace násilí. Jakékoliv podklady k tomuto byly médii, vyšetřovateli i antifašisty popřeny a bylo řečeno, že vražda je vraždou. Na druhou stranu bylo od první chvíle velmi důležité prokázat, že Josué je členem nebo sympatizantem nějaké extrémně pravicové strany. Jako by příslušnost nebo sympatie okamžitě znamenaly důkaz viny. Žel, víme, že právě o toto u většiny soudů s nacionalisty jde.
Je absolutně nedůležité pro celou situaci, zda Josué byl zastáncem nějaké ideologie nebo ne. Jestli měl rád fotbal nebo býčí zápasy. Josué prostě cestoval metrem – a cestoval sám. Josué byl napaden padesáti antifašisty, kteří měli ono ráno jen jeden cíl – čelit „fašismu” násilím. To je zřejmé z prvních chvílí videa, a argument, že Carlos Josuého jen zatahal za mikinu bez nějakých vážnějších úmyslů je směšný. Všichni víme, co by následovalo, kdyby Josué nezareagoval první. A ti, kteří to popírají, se nikdy neocitli v podobné situaci a jsou pravděpodobně velmi naivní.
Chci být další, kdo šíří pravdu o tomto případu, a proto jsem se připojil k lidem z celého světa, kteří překládají anglické a španělské stránky do svého jazyku, aby se tato pravda šířila dále. Nenechme, aby se lidé dozvídali jen překroucené informace z masmédií a pokrytecký popis událostí, jak jej podávají Madridští levicoví extremisté. Nenechme aby se takhle překroucený popis událostí dostal mezi naše známé – kolegy v práci, kamarády, rodinu, ...
Systém si pohrává s životem muže, který jen udělal to, co by každý správný člověk udělal na jeho místě: BRÁNIL SVŮJ ŽIVOT.
My chceme spravedlnost a svobodu pro Josuého, obrana vlastního života není zločin !



Trial:

Záznam z prvního dne soudního líčení:

Dne 16.září začalo soudní líčení s Josuém Estébanezem obviněným z vraždy antifašisty Carlose Palomina a z pokusu o vraždu dalšího antifašisty. Veřejný žalobce požadoval trest 17 let za první obvinění a 12 let za druhé.

Obžaloba požadovala trest ve výši 37 let: 20 let za vraždu, 10 za pokus o vraždu, 4 za zastrašování a 3 za nelegální držení zbraně. Obvinění také vyrukovalo s přihoršujícím “ideologicky motivovaným zločinem”. Soudní líčení probíhalo v ranních hodinách od 9:00 do 12:00 a mělo skončit 24.září 2009. První týden bude určen výslechu a výpovědi Josuého a 17-ti svědků, z nichž deset je utajených. Ke konci týdne budou vyslechnuti někteří Josuého armádní nadřízení a kolegové.

Další týden bude určen výpovědím 6 státem uznaných expertů na rozdílnou problematiku a bude pouštěn záznam z bezpečnostní kamery z metra.

Poslední dva dny budou ponechány pro konečný rozsudek.

Ve své výpovědi obviněný uvádí:

„Viděl jsem na nástupišti pankáče a skinheady. Někteří na mne ukazovali a křičeli “dostaneme ho” a vykřikovali na mne další výhružky. Měl jsem strach, tak jsem z kapsy vytáhl oficiální armádní nůž. Oni mezitím nastoupili do vagónu a já byl postupně obestoupen lidmi, kteří měli zbraně. Řekli mi „ty nikam nejdeš, zasraný fašoune”. Viděl jsem u jednoho pěstního boxera a u jednoho nůž, neustále mi říkali, že mne zabijí. Jeden z nich na mne ukázal a druhý si nasadil boxera. Další nastoupil do vagónu a razil si cestu skrz ostatní. Zablokoval mi cestu a chtěl po mne moji mikinu a peníze. Můj instinkt zareagoval, cítil jsem, že na mne chtějí zaútočit a že se z tama živý nedostanu. Bodl jsem ho, protože jsem byl vyděšený. Pak jsem zkoušel odrážet útočníky a dostat se ven hned, jak budu mít příležitost. Když jsem konečně vyběhl z vagónu a ze stanice, tihle lidé se mne snažili chytit. Doběhl jsem k jedné policejní hlídce a žádal o pomoc, ale oni lidé mne doběhli a začali mne bít.”

Josué prohlásil, že u sebe měl armádní nůž, neboť další den se u jeho oddílu konaly armádní manévry a že se nechystal na demonstraci strany Democracia Nacional v Usera, ale chtěl jít na oběd s několika přátely v sousedství Villaverde.

Také řekl, že si nebyl vědom toho, že značka 'Three Stroke', jejíž mikinu na sobě měl, je značkou extrémní pravice, neboť ji dostal darem od kamaráda, který dělá kickbox.

Když byl obžalobou otázán, zda je neonacistou, odpověděl, že není. Když byl otázán, zda je patriotem, odpověděl: “jsem jen Španěl, někdo, kdo je rád, když jeho národní tým vyhraje utkání”. Dále byl otázán právníkem, zastupujícím hnutí proti intoleranci (Movimiento contra la Intolerancia), zda se mu líbí víc Francovo fašistické Španělsko než současné demokratické a Josué odvětil: „Jak můžu mít rád Francovo Španělsko, když jsem příliš mladý na to, abych ho zažil?”. Také popřel, že by kdy vykřikoval pozdrav „Sieg Heil” a že si není vědom jeho významu.

V dalším výslechu uvedl, že necítí nenávist vůči antifašistům ani vůči imigrantům. Řekl, jak by mohl cítit nenávist vůči imigrantům, když jsou někteří jeho kamarádi a když jeho armádní kolega, se kterým sdílí pokoj, je imigrant.

Josué byl otázán, zda si myslí, že antifašisté nejsou patrioti. Odpověděl, že nemůže říct, neboť se s nikým z nich nikdy nebavil a že neví...že však někteří, které zná, nevěří v národovectví. Při otázce, zda dostal armádní instrukce a výcvik uvedl, že byl specializován na vojenské přehlídky a že nebyl trénován na použití útočných zbraní. Nůž, který u sebe měl v době incidentu, byl oficiálním armádním nožem, který používal k řezání provazů, k loupání ovoce apod.

Popřel, že by dělal nacistický pozdrav uvnitř vagónu. Prý jen ukazoval na určité lidi a křičel na ně, aby odešli.

Obviněný také několikrát odmítl, že by byl členem nebo sympatizantem nějaké politické strany, či že by měl předsudky proti imigrantům.

Jeho právník, Enrique Martin, vyzdvihoval, aby soud zanechal stranou politiku, prohlásil: „Jsme u soudu a musíme zde jednat podle zákona.” Podle jeho přesvědčení, ona skupina lidí si mohla podle Josuého vzhledu myslet, že se chystal na demonstraci zmíněné pravicové strany.

Josué držel oční kontakt téměř po celou dobu se všemi lidmi, kteří k němu u soudu mluvili a odpovídal bez váhání na otázky sedmi právníků, jedné po druhé.

Po jeho výslechu proběhlo krátké prohlášení Carlosovi matky. Řekla, že věděla, že její syn šel na protinacistickou demonstraci a že jediná věc kterou mu při odchodu řekla, bylo „buď opatrný, mohou tam být problémy.” Dále uvedla, že její syn měl antifašistické názory, ale že nechodil často na demonstrace, spíše šel v onu dobu zrovna podpořit nějaké jeho kamarády.

Někteří z přátel Carlose Palomina, kteří byli na místě činu, také vypovídali. Uvedli, že Carlos řekl Josuému jen „hej, chlape”, neboť byl překvapen, že na něm vidí mikinu, kterou nosí neonacisté. Po pobodání Carlose Josué údajně vykřikoval nacistický pozdrav a výhružky jako „zabiju vás všechny vy rudé prasata”.

Při vstupu do soudní haly postávala skupina antifašistů s transparenty jako „Carlosi, bratře, my nezapomeneme” a „Tvá vražda nezůstane nepomstěna”.

Ke konci líčení začali dvě mladé nacionalistky rozdávat podomácku udělané letáky na podporu Josuého. Jeden z hrdinných antifašistů jednu dívku udeřil a musela zasáhnout policie.

Žádná organizovaná demonstrace nebo podpora pro Josuého u soudu nebyla dělána jedinou nacionalistickou skupinou, neboť to by mu jen uškodilo. Josué chtěl spravedlivý soud a ne politický soud.



Záznam ze druhého dne soudního líčení:

Proběhl výslech další svědků incidentu, většina z nich byli přátelé Carlose Palomina nebo antifašisté, kteří byli kolem. Podle toho lze usoudit, jak probíhaly výpovědi. Celkem bylo vyslechnuto 17 svědků, 10 z nich bylo utajených.

Přátelé Carlose většinou říkali, že byl pobodán bez „výměny slov“ a že byl útokem Josuého velmi zaskočen. „Neměl čas zareagovat, Josué se na něj vyřítil a bodl ho rovnou do hrudníku,“ řekl jeden z Carlosových přátel. Stejný svědek vysvětloval, jak Josué zastrašoval ostatní mezi tím, co se ho snažili odzbrojit a jak na ně vykřikoval: „zabiju vás všechny, vy špinavé rudé svině“ a ve stejnou dobu „hajloval“.

Další svědci popsali, jak Josué skrýval nůž za zády, než víc antifašistů vešlo do vagónu. Situace přípravy zbraně je hlavním faktem, proč veřejná žaloba obvinila Josuého z vraždy a ne ze zabití, kde je trest nižší.

„Stál v rohu a schovával svůj připravený nůž za zády. Carlos k němu přišel a zeptal se: „hej, co ta mikina?“, protože měl na sobě neonacistickou mikinu. Ten chlap ho hned potom bodl, všechno to bylo hrozně rychlé. Začali jsme si povídat, že má u sebe nůž, ale jak jsme si to celé uvědomili, Carlos už byl pobodaný. Jedna holka mi říkala, že zkusila Carlose varovat, ale nůž byl už ve vzduchu“, prohlašoval další svědek.

Prvních sedm svědků identifikovalo mikinu, kterou na sobě Josué měl, jako takovou, kterou nosí neonacisté v Madridu.

Další svědek viděl Carlose na nástupišti poté, co byl pobodán a Carlos mu údajně řekl „on mne bodl“. Někteří uváděli, že Carlos spadl k zemi asi po ujití 30-ti kroků.

Jeden z dozorců v metru uvedl, že kromě nože, kterým byl použit k útoku, neviděl na nástupišti žádné další zbraně. Také, že lidé, kteří byli v tu dobu na nástupišti, nepůsobili dojmem narušovatelů pořádku. Dalším svědkem byl člen ochranky, který dorazil na nástupiště těsně po incidentu. Tento svědek uvedl, že obviněný se nezeptal na pomoc, aby se dostal ven z metra a že viděl dalšího člověka pobodaného. Dále, že si všiml, jak má jeden člověk zakrvácené ruce a oblečení, což ho prý vyděsilo.

Všichni antifašisté, svědčící u soudu, uvedli, že neměli žádné zbraně, ale pouze píšťalky na rušení „rasistických keců“, protože se chystali na demonstraci Democracia Nacional. Obhájce obžalovaného se pokaždé ptal, zda viděli někoho z mladších jedinců nést nějaké zbraně jako boxery, pálky, hole apod., odpověď byla vždy ne.

Tyto otázky pobouřily rodinu Carlose. Vyslovili také pohoršení nad tím, když Josuého právník trval na zodpovězení otázky, zda si svědkové myslí, že Josué, obklopený ve vagónu 50-ti lidmi, se mohl cítit vyděšený a proto Carlose bodl.

Členové ochranky metra uvedli, že před agresí na nástupišti nebyly žádné nepokoje a že lidé nenesli žádné vlajky nebo hole. Údajně se v metru chovali spořádaně a povídali si mezi sebou. Když se v tu dobu jeden z ochranky zeptal, kam tento dav lidí šel, odpověděli mu, že jednou na fotbalové utkání.

Další zaměstnankyně metra, která je zachycen na videu uvnitř vagónu, řekla: „Snažila jsem se zajistit, jak jen to šlo, aby se k němu nikdo nedostal.“ Uvedla dále, že lidé na ni křičeli, ať jej chytí, ale že nemohla. Měla strach. Chvíli poté ztratila vědomí, protože ji někdo do obličeje vstříknul slzný plyn. Den poté musela na nemocenskou, neboť byla v těhotenském stavu.

Třetí člen ochranky u soudu vypověděl, že se snažil pomoci pobodanému, ale jeden z antifašistů ho udeřil loktem do čelisti. Také uvedl, že si všiml dalšího nože, jiného než ten držen Josuém. Vypověděl doslova: „byla to kovová čepel, viděl jsem její záblesk a někdo se mne zkoušel bodnout. Nedokázal jsem identifikovat útočníka, ale asi 30 sekund potom se dav rozestoupil a já mohl pomoci tomu pobodanému. Pokud by mne poté chtěli zbít, mohli to udělat. Myslím si, že na mne útočili z obrany, protože si mysleli, že chci zaútočit já na ně.“

Mezitím co probíhal soud, v mnoha městech ve Španělsku antifašisté obarvili vodu ve fontánách na červeno, aby si tímto vandalským činem připomněli Carlosovu památku. 50 antifašistů bylo během rána u soudní budovy.


Záznam ze třetího dne soudního líčení:

Třetího dne proběhly výslechy devíti svědků. Dvou místních policistů, kteří Josuého zatkli, policejního inspektora z informačního oddělení specializovaného na „městské gangy” a šéfa bezpečnosti podzemních drah. Dále jednoho Ekvádorského vojáka, se kterým Josué sloužil a čtyř výše postavených šarží z armády: důstojníka, poddůstojníka, nadporučíka a brigádníka. Poslední citovaní byli povoláni obžalobou, aby, mezi dalšími věcmi, ujasnili, zda nůž byl skutečně providován armádou.

Vedoucí XXI.oddílu Národní police, specializovaný v „městských ganzích” a ideologických extremistech s dvanácti lety zkušenosti, se prohlásil za „oficiálního experta”. Řekl, že po zhlédnutí obviněného v den incidentu si byl jistý, že jde o neonacistického skinheada. Podložil to převážně faktem nošení mikiny značky „three stroke“ a jeho fyzickou vizáží včetně oholené hlavy. Při různých otázkách během výpovědi několikrát zopakoval, že je možné identifikovat ideologii extremisty jen pohledem na něj. (Nijak však neuvedl fakt, že ve španělské armádě je běžnou věcí vyholená hlava a nošení vojenského oblečení v civilu, stejně jako nošení armádních kalhot, které mají na stranách zobrazení španělské vlajky.)

Obhájce obviněného dal tomuto „policejnímu expertovi“ nějaké obrázky z oficiální internetové stránky Three-stroke. Soudce se otázal: „Máte na mysli tento papír, který uvádí jarní a letní kolekci?“ Policista na to odpověděl, že mikina sama o sobě nemusí být vlastní neonacistům a že tyto oděvy mohou být nošeny kýmkoliv. Obhájce se toho chopil a zdůraznil fakt, že oblečení „three stroke“ může být nošeno kýmkoliv, že jej lze koupit v obyčejných obchodech a zpochybnil tak důležitost tohoto svědectví.

Celá důležitost mikiny a váha, jakou jí dával soud, byla proto, že (převážně s ohledem na tisk) kdyby ji podle všeho Josué na sobě v onen den neměl, nic by se nestalo.

U soudu se probíraly dvě verze útoku. Jedna je ta Carlosových přátel: „Vešli jsme do vagónu a byli zaskočeni tím, že ten kluk nosí mikinu, kterou nosí jen neonacisté. Byli jsme tak zaskočeni, že nikdo nic neřekl, byli jsme úplně zaražení. Jenom Carlos našel odvahu zeptat se ho ohledně oblečení, ale on ho pobodal, aniž by cokoliv řekl.“ Další z jeho přátel uvedl: „Carlos se dotkl jeho hrudníku a zeptal se ho na tu mikinu“, nic víc.

Druhou verzi je údajné zabití. „Bouchnul mne do hrudníku nebo do břicha, nepamatuju si to moc dobře a řekl mi, ať mu dám svou mikinu a všechno, co mám“. To byla verze Josuého, byl údajně bouchnut Carlosem, který ho chtěl okrást. S poukazem na výhružky ostatních antifašistů a toho, že Josué viděl boxer a nůž v rukou dvou jedinců, chtěla obhajoba prosadit argument sebeobrany.

Jako výsledek trvání obhajoby na vysvětlení, proč je oděvní značka three stroke oznámkována jakožto oblečení neonacistů, mu někteří z nich odvětili: „Náckové to vždycky nosí.“ Obhájce se zeptal, co má tato značka a nacismus společného a odpověď jednoho z nich byla: „Co já vím? Já jen vím, že to nosí nacisti.“ Druhý odpověděl: „Já žiju v Alcala de Henares, tam máme hodně nácků a oni nosí tohle oblečení.“

Dva policisté, podílející se na zatčení Josuého, vypověděli, že spatřili obrovský dav pronásledující obviněného a křičející „zabil jsi našeho kamaráda, teď tě zabijeme my“. Nebyly zachyceny žádné fotografie nebo jiné záznamy, jež by předcházely zatčení. Když obviněný běžel směrem k policistům, odhodil neurčitý předmět. Jakmile k nim doběhl, zeptal se na ochranu před lidmi, kteří ho pronásledovali a kteří ho, podle jeho slov, chtěli zabít. Všichni tři se napřed schovali za auto, ale dav je obklíčil a začal na ně útočit. Policisté se snažili odvrátit agresi použitím jejich obušků. Obviněný byl po celou dobu za dvěma policisty a nezkoušel se bránit. Jeden z policistů uvedl později: „Dokážeme se vypořádat s nějakými kopanci, ranami a zraněními“. Nikdo z agresorů útočících na policisty nebyl zatčen, ani nebyla vzata osobní data nikoho ze zůčastněných v agresi. Josué byl zraněn, neboť obdržel nějaké kopance a rány do očí. Byla tam vysoká pravděpodobnost, že jej ubijí k smrti. Policisté zavolali sanitku a odvezli jej do nemocnice Saint Charles. Po prohledání u něj našli boxera. Obhajoba při soudu potvrzovala Josuého verzi, že boxera sebral na ulici, když do něj útočníci kopali a držel ho posléze u sebe. Josué byl proto obviněn za „držení nelegální zbraně“.

Jeden z policistů uvedl, že Josué byl „velmi klidný“ zatímco jej zatýkali.

Výslech armádních představitelů nepřinesl mnoho nového, neboť nikdo z nich Josuého neznal osobně. Byli tak dotazováni ohledně jeho výcviku, instrukcích, jaké v armádě dostával a ohledně nože. U soudu bylo řečeno: „Tento nůž je dodáván jakožto expediční příbor. Musí být otevřen oběma rukama a nemá záklapku, takže jej lze uzavřít okamžitě.“

V předběžné přípravě na soud bylo zjištěno, že Josué nezpůsobil v armádě žádný problém ani se nedopustil špatného chování za celou dobu své služby v Čestném bataliónu Královského prastarého regimentu armády (Regimiento Inmemorial del Rez del Ejército de Tierra).

Jeho armádní kolega a spolubydlící, voják Ekvádorského původu, řekl, že podle něj Josué neměl rasistické smýšlení, ale připustil, že jejich vztah byl omezen jen na vojenskou základnu. Uvedl: „Nikdy jsem z něj nevycítil žádnou známku rasismu, byl to můj přítel. Byl dobrým společníkem a byl velmi tichý. Byl klidný povahou, velmi pacifický a měl dobré vztahy s imigranty v jeho oddílu. Jeho jediné zatčení proběhlo proto, že měl zmačkanou uniformu.“

V tento den se rovněž u soudu pouštěla většina záznamů z bezpečnostních kamer, včetně toho, kde Josué vytahuje nůž a kde bodl Carlose do hrudníku.

Obžaloba také přišla s fotkou, dodanou „antifašistickým monitoringem“ z Madridu, kde mimo jiné stojí mladý muž se zdviženou pravicí a tvrdila, že jde o obžalovaného před mnoha lety. Později vyšlo najevo, že jde o fotografii Bulharských chuligánů bez jakékoliv spojitosti s Josuém.

Osobní charakteristika Josuého použita u soudu:

Josué Estébanez má 25 let, narodil se a byl vychován v Galdacano, lokalitě převážně dělnické třídy, na okraji Bilbao, regionu Vasque na severu Španělska. V bytě žil se svojí matkou, babičkou a bratrem. Jeho otec, Bernardo, zemřel před deseti lety. V době incidentu žil Josué se svým bratrem v bytě ve městě Fuenlabrada v Madridském regionu. Jeho bratr musel posléze byt opustit, neboť byl zastrašován antifašisty.

Jeho matka Victoria je momentálně v Madridu kvůli soudu a zdá se, že o případu nemluvila s nikým z rodiny. Děda Josuého má 80 let a pamatuje si, že jeho vnuk pracoval jako elektrikář na nějaké konstrukci a myslel si, že tam pořád dělá. Josuého babička řekla: „Nic mi nedali vědět. Jediná věc, kterou vím, je, že jsem Josuého neviděla víc než rok.“

Rodina utajila fakt Josuého vstupu do armády ze stejného důvodu jako to bylo běžné v regionu Vasque – ze strachu ETA teroristických útoků a jejího politického křídla. Sousedé považovali rodinu za normální a slušnou. Pamatovali si, že otec před smrtí pracoval pro nějakou společnost. Syny neviděli po dlouhou dobu a jejich matka o nich údajně moc nemluvila. Sestřenice Victoria prohlásila: „Jsme normální rodina a nechceme vědět nic o téhle události, celá rodina je tím poznamenána.“


Záznam ze čtvrtého dne soudního líčení:

Raquel Muñoz, veřejná žalobkyně ve věci smrti Carlose Palomina, tento den zvýšila svůj požadavek na trest Josuého z 29 na 30 let. Zdůvodnila to tím, že by měl padnout maximální trest za tak závažný zločin s přitěžujícími okolnostmi ideologického motivu, převážně s ohledem na Josuého oblečení a jeho údajné výkřiky na antifašisty, a také kvůli pokusu o další zabití. Tvrdila za prokázané, že Josué jednal vůči Carlosovi na základě „ideologické diskriminace“ a za prokázané, že oblečení které na sobě měl je typickým oblečením pro neonacisty v Madridu. Dále znovu poukázala na jeho údajné hajlování a na to, že nazýval mladé antifašisty „guarros“ – „špinavé prasata“, což je typická nadávka, kterou používají pravicový extremisté na levicově smýšlející.

Žalobkyně také přinesla různé dokumenty, které byly později u soudu čteny a které obsahovaly petice na pomoc Josuému, organizované pravicově orientovanými skupinami. Poukázala přitom, že Josué je v nich vylíčen jako mučedník tohoto případu.

Státní zástupce odmítl jakékoliv argumenty a „výmluvy“ obhajoby a požadoval pro Josuého trest za vraždu: 20 let vězení a zákaz veřejné činnosti po stejnou dobu (za vraždu Carlose), jako přihoršující podmínky uvedl xenofobii. 9 let 11 měsíců a 29 dnů (?) za pokus o zabití. Za způsobená zranění 2 měsíce trestu a placení odškodného měsíčně po dobu 10-ti let. Zdůraznil fakt, že Josué „kontroloval situaci v každém momentu“ a že si připravil vražedný nástroj před tím, než skupina s Carlosem Palominem vstoupila do vagónu, ve kterém se zločin stal.

Soukromá obžaloba, která reprezentovala rodinu Carlose P, požadovala rozsudek ve výši 37 let za vraždu, pokus o zabití a nelegálního držení zbraně.

Další veřejná žaloba, reprezentující Hnutí proti intoleranci (Movimiento Contra la Intolerancia) požadovala stejný trest jako státní zástupce.

Obhajoba požádala o vězení ve výši 6 měsíců za zabití a 3 měsíce za způsobená zranění, operující s tím, že v případě zabití šlo o sebeobranu, kde bylo cílem vyhnout se vlastnímu (Josuého) ublížení na zdraví, či dokonce případné smrti a tím, že Josué jednal ve stavu velkého strachu. Obviněný v době soudu strávil 2 roky ve vazební věznici, tím pádem by po vynesení podobného rozsudku už dále do vězení nešel. Obhájce uvedl, že byl kompletně prokázán strach Josuého o vlastní život a že pokud by nenarazil na policejní hlídku, byl by ubit k smrti. O situaci v metru mluvil jako o situaci, kde Josué byl „obklíčen, zahnán do rohu a zastrašován“ a bránil jen svůj život. Dále řekl, že zločin byl ve skutečnosti neúmyslným zabitím, tedy něco, co jde dohromady s výpovědí obviněného.

Veřejná žalobkyně odmítla veškeré tyto argumenty a s ohledem na video, kde byl podle ní Josué velmi vzdálen od stavu „strachu o vlastní život“ a že video jasně ukazuje jeho přípravu zbraně a chladnokrevné vyčkávání u dveří bez jakékoliv známky pokusu o vyhnutí se konfliktu nebo útěku z místa. „Byli to ti ostatní, kdo měl strach,“ uvedla dále: „přestože je pravda, že byl obklíčen, nebyl to výsledek nějakého plánu obklíčení ale jen toho, že hodně lidí vstoupilo do vagónu a naplnilo jej.“

Ohledně stanoviska obhajoby o sebeobraně uvedla, že nelze aplikovat na daný případ, kde nebyla žádná známka předchozí agrese vůči obviněnému. Navíc uvedla, že ani není prokázáno, že by se Carlos dopustil nějaké verbální provokace, ale jen se Josuého zeptal na jeho oblečení. Její další slova byly: „Toto je jeden z vzácných případů, kdy máme záznam téměř celého incidentu, který se nám tak dostává do neobvyklé objektivity. Je to absolutní zobrazení fráze, že jeden obrázek má cenu tisíce slov.“

Další den budou u soudu pročítány a probírány posudky obžaloby. Soud skončí a bude se rozhodovat o trestu. Napřed však bude mít obžalovaný právo posledního slova, kde se hodlá omluvit rodině Carlose Palomina, jak to uvedl jeho právník.

Záznam z pátého dne soudního líčení:

Poslední den soudu byl určen ke konečnému úsudku nad případem a k poslednímu slovu obžalovaného. Obhájce požádal o zproštění viny, kde se odvolával na záznam z videa, kde lze vidět, že šlo o nesmyslné zabití, které však vzešlo ze strachu o vlastní život obviněného a z úmyslu sebeobrany. Během dvou hodin obhajoba popisovala situaci obviněného, který byl ve vagónu obklíčen a měl strach. Obhájce také odmítl navrhnutý trest veřejného žaloby žádající přitěžující okolnosti „ideologické diskriminace“, protože obviněný není a nebyl členem žádné pravicové strany nebo organizace, ale má „ideologicky neutrální názor“.

Dále ve své řeči popsal antifašistickou skupinu BAF, k níž Carlos náležel, jako „zločinecký gang“ a trval na tom, že tato skupina „nemá žádnou ideologii, stejně jako ji nemají neonacisté“. Zdůraznil fakt, že Josué „nezaútočil na lidi, kteří by zobrazovali své a jeho ideologické názory na nějakém politickém setkání nebo demonstraci“ a tudíž je podle jeho přesvědčení okolnost „politické diskriminace“ scestná. Zároveň se dotazoval ohledně důvěryhodnosti v utajené svědky, kteří podle něj mají „kmenovou sounáležitost“ s jejich zesnulým kamarádem.

Podle řeči obhájce jeho klient neměl v úmyslu vůbec zabíjet a nůž, který použil k bodnutí byl jen malý kapesní nůž, který armáda používá jako součást příboru a že tento nůž, je jen minimum z minima co si někdo může představit pod pojmem „ostrá zbraň“.

Mavi Muñoz, matka Carlose Palomina při odchodu ze soudu prohlásila, že závěrečná řeč Josuého právníka byla “ostudná” a že “je jasné, že Josué si zvolil právníka s blízkým vztahem k neonacismu”.

Nijak se však nezmínila, stejně jako nikdo jiný, o osobě právníka, zastupujícího veřejnou žalobu. Jeho jméno je Erlantz Ibarrondo, aktivní levicový antifašista, který v současnosti obhajuje 25 antifašistů obviněných z násilného výtržnictví, 7 antifašistů obviněných z útoku na policejní stanici a levicových chuligánů z Marsella, zatčených na jednom stadiónu. Byl také kandidát číslo 51 za politickou stranu Iniciativa Internacionalista v posledních volbách do evropského parlamentu. Tato strana je podporována teroristy z ETA a dalšími separatistickými organizacemi.

Obžaloba, se obklopila argumenty, které den před tím vynesl na světlo státní zástupce, že Josué spáchal vraždu ve jménu „ideologické nenávisti“ a že je plně prokázáno Josuého jednání z hlediska „sympatií k pravicovým ideám a zločin spáchal, neboť oběť měla opačné názory“.

Předseda soudu se Josuého zeptal, zda si chce vzít své právo na poslední slovo a on odpověděl, že ano.

Ve své řeči Josué uvedl: „Je mi líto, co jsem udělal. Nechtěl jsem vzít něčí život nebo někomu ublížit, ale měl jsem hrozný strach a nevěděl, co dělat. Netušil jsem, že to zajde tak daleko… …měl jsem svůj život, svou práci a všechno a najednou tohle. Je to situace, kdy nevíte jak se zachovat a já se za to velmi proviněný a je mi to líto, nechtěl jsem, aby se něco z toho stalo.“

Tímto soudní stání skončilo. Když osazenstvo opouštělo soudní síň, Carlosova matka zakřičela na Josuého: „Přeju ti všechno nejhorší v celém životě!“ a po odchodu řekla antifašistům, kteří ji obklopovali: „Nikdy mu neodpustím, přeju mu jen to nejhorší v tomhle životě.“

Rozsudek:

Josué Estébanez byl odsouzen k 26-ti letům vězení a shledán vinným z vraždy Carlose Palomina v Madridském metru. Za vraždu samotnou dostal Josué 19 let a 7 let za pokus o vraždu dalšího antifašisty.

Soud nazval motiv obžalovaného jako ideologickou nenávist, která vedla až k zabití jeho ideového oponenta.

Přestože Jousé po celou dobu soudu popíral, že by byl členem nebo sympatizantem nějakého neonacistického hnutí, soud se ztotožnil s obžalobou a označil zločin za ideologický. Své stanovisko vysvětlil v několika bodech:

- Jeho vzhled je typickým vzhledem neonacistického skinheada.

- Heslo „Sieg Heil“, které vykřikoval, když byl zatlačen do rohu po pobodání Carlose Palomina, se používalo za Třetí Říše.

- Dělal pozdravy zdvižením pravé ruky, což byla salutace SS (?)

- Vykřikoval nadávky jako „špinavé rudé svině, zabiju vás všechny“.

- Komentáře a aktivity extrémně pravicových skupin, které obhajovaly nebo se snažily zmírnit chování obžalovaného v dané situaci.

Navíc ke trestu vězení musí podle rozsudku Josué vyplatit rodině poškozeného 100.000 euro a dalších 500 euro antifašistovi, kterého rovněž pobodal.

Je očekáváno, že Josué se proti rozsudku odvolá.